|
HONTOYER, verbe |
[T-L : hontoiier160;; GD : hontoier1 ; DEAF, H583 hontoier ; FEW XVI, 182b : *hauniŝa] |
I. - | Empl. trans. Hontoyer qqn. "Couvrir qqn de honte" |
II. - | Empl. intrans. ou pronom. "Avoir honte, se sentir gêné, éprouver un sentiment de confusion" |
DMF 2020 - Synthèse |
Robert Martin |
|
|